Rozhodnutí a nová naděje

30. září 2012 v 15:13 | -----Izzzie----- |  ---Tagesbuch---
Tumblr_mb2cbihkku1rxuwkfo1_500_large

Dospěla jsem k rozhodnutí. Nevzdám to a budu bojovat. Budu bojovat za spokojenost, šťestí, zdravé tělo a vyléčenou duši. I když ta se vyléčit nedá, alespoň si mohu přestat ubližovat. Mám se ráda, dokonce i můj vzhled se mi líbí, samozřejmě, až na ty kila navíc. V těchto kilech si krásná nepřipadám. A dokonce mám čím dál tím větší problém se na sebe dívat. Ale je to o pocitech. S tou samou váhou, když jsem se začala držet a zkusila jsem zapomenout na ppp a jedla zdravě, mohla jsem se podívat do zrdcadla, i když tam stál ten samej mamut, věděla jsem, že už jsem se rozhodla, rozhodla s tím něco dělat. Rozhodla jsem se být silná a najednou se mohu sama sobě kouknout do očí. Mohu se podívat na sebe a říct si, no jo, podívej kam si to až nechala zajít, ale teď "Izzzie", teď už si ubližovat nebudeš a uvidíš, ono to půjde, ono to půjde, jen musíš na ty tajemné víly zapomenout, teď už si tu jen ty - a budeš silná. A je tu jakási naděje, pokud nevezmete víly na milost.
Moje rozhodnutí je jednoduché, smazala jsem staré jídelníčky, starý pokus. Tentokrát už to chci zvládnout a tak nějak věřím, že to půjde, že to opravdu zvládnu. Nevím, proč mám takovou naději, ale mám, snad to dělá pomyšlení na rodinu a na mé zdraví.
Jedu v pátek do Česka. Zdržím se dlouho, mám jakoby dovolenou. Hrozně se těším a jistě chápete, že mi babička uvaří knedlo vepřo zelo, a já si ho dám. Protože babička je nejvetší zlatíčko a já si nechci dovolenou kazit tím, že všechno budu odmítat a budu myslet na to - nesmím, nesmím...
Protože já smím, já vám slibuji, že budu normálně jíst, jako moje rodina, sic ne hubnoucí jídelníčky, ale normální. Nebudu se pouze přecpávat a nebudu zvát žádnou ppp vílu na návštěvu.
Jistě chápete, že když jedu po třech měsících domů, že chci vypnout. To znamená, smích s rodinnou, kravinky, jídlo, alkohol, aktivity, i lenošení. Tohle všechno si nechci kazit počítáním kalorií. Ale až se s tím zadkem vrátím, začnu přidávat jídelníčky a připouštím, že opravdu musím nějaké to kilo dát dolů. "Cesta k uzdravení" je dlouhá, strnitá, neustále zakopávám o kameny, ale doufám, že na konci té cesty budu to opravdové uzdravení a já se budu zase smát...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Merveilles Merveilles | Web | 30. září 2012 v 20:21 | Reagovat

Tvoje odhodlání s tím bojovat je hrozně inspirující. PPP je asi na celý život, ale ty to zvládáš bravurně :) a to že si užiješ dovolenou s rodinou a bez stresu si dáš s nima oběd je víceméně výhra :))

2 Nicol Nicol | Web | 30. září 2012 v 20:45 | Reagovat

uži si to :) a držím palce v boji :)

3 vijjja vijjja | Web | 1. října 2012 v 9:39 | Reagovat

tohle TOHLE je to nejlepší rozhodnutí, jaký sis mohla zvolit!!!!!!!...jsem na tebe (i na sebe) neskutečně pyšná!!!!...jen se už nesmíme nechat strhnout, jasný?????:-)
pořádně si to užij, žij....život se má žít!!!!!!....a my si ho dokonce UŽIJEME!!!!.-).....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama